Každý den bez tebe tolik mě ničí

Duši ukradl jsi mi a já teď nejsem už ničím

Bývala jsem panenka tvá, vždy usměvavá, veselá

Nevím však,

Jako když období sucha nastane

a rostliny nemají co pít

Jako když v zimě ani vločka z nebe nespadne

a přitom už dávno má být sníh

Jako když ryba bez vody bezradně

na souši snaží se žít

Ach lásko, tak strašně moc,

tak zoufale mi chybíš

            Byli jsme už téměř v polovině našeho dnešního stoupání, když vtom kdosi odpředu zvolal:

Belhat se a hučet

touhou skučet

Noční touhou spalucíjí

unášet se nechat.

S vášní tělem

Když touhu tu žhavou máš,

co naplní tě, ty hned za ní

Na louce v smutku seděla

V černou tu tajemnou noc

Sama do dálky hleděla

S nekončící nadějí vyhlížela

Chodíval za tmy

tam okolo rybníka