Každý den bez tebe tolik mě ničí
Duši ukradl jsi mi a já teď nejsem už ničím
Bývala jsem panenka tvá, vždy usměvavá, veselá
Nevím však, co tak náhle stalo se, že z mého života zmizel jsi docela
Ach lásko, s tebou já konečně našla smysl života
Teď sama světem bloudím a celou sžírá mě nicota, prázdnota
Z lásky k tobě, ach já naivní osoba, dokázala jsem tolik překážek překonat
A ty? Namísto sladké odměny rozhodl ses na mě jen tak bezdůvodně vykašlat.
V srdci smutku moře mám, jako vyprahlá poušť pomalu umírám
Doufat však nepřestanu nikdy, proto s nadějí stále bezmocně vyčkávám
Až jednoho dne opět najdu smysl života, až pro mě vyjasní se tento černý svět
až konečně uvědomíš si, lásko má, koho máš opravdu ze srdce rád, a vrátíš se ke mně zpět
