A už věděla, že má se tak stát
Že nechá hlavu si opět zamotat
Protože z lásky a vášně
nedá se snadno vymotat
Poletavá dívka s hlavou v oblacích
Ve svých myšlenkách denně se utápí
A sní
Zachránit svět snad chtěla by
Avšak samotnou tíží ji trápení
Z jeho spárů lehce vymotat
Nedá se
Kolik je třeba přihodit
Kam až je povoleno jít
V naději a nekončící touze
Přemýšlí marně a taky dlouze
A tak dál životem proplouvá
Sny, které zdály se na dosah
Teď odlétly
Má-li být ještě někdy šťastná
Musí ublížit a jít dál
Kolik zlomených srdcí je třeba
na cestě životem?
Rytmické tóny její oblíbené písně
Srdce slyší a naříká
Jak bláhové pomyšlení na něj
Její přání jsou veliká
V další fázi nekonečného čekání
se bláhová utápí
a sní
Čeká a vzdychá a její přání
Jsou stále větší
Dál bez přiznání
V myšlenkách topí se
Sténá a sama je
Koho chtěla, toho má
Lásku vyjímaje
Nebo se jí to všechno snad jen zdá?
Tolik dní bez lásky
Dny bez pochopení
Sama je a sama přece není
Když sny a touhy
Pomalu rozplývají se a vadnou
Když změní se v sen pouhopouhý
Její smysly chřadnou
Strádá a postrádá
Smysl života
Nezávislost měla vždy ráda
Teď trápí ji svoboda
Však bezúprosně mlčí
Nikdo ji nevyslyší
Když o samotě brečí
Přesto však ráda se má
Miluje život a dál
Hledá jeho smysl
Na dně sklenice od vína
Když za okny stmívá se
A vítr stromy cloumá
Pak konečně dozví se
Že zvítězila touha
Říká se, že ďábel na každém rohu číhá
Však kdo pozná ďábla od anděla
Když venku vesele si lítá?
Vesele, se smutkem v očích však
To asi klame ji zrak
Když ruku mu podává
S nadějí ve tváři
Pak rozsvítí se světla a vítr utichá
Vše zdá se, že je, jak býti má
Přesto kdosi trpí
Když pohádky mu namlouvá
Zdá se, že vesele nemůže žíti
Ani s jedním býti
Srdce na tisíc kousků zlomená
Pak stejně odjíždí
Na ramenou něco ji tíží
To ta bolest palčivá
Od někoho, kdo v srdci ji ukrývá
Srdce touží a hlava v oblacích
Kde je ta láska, kterou hledá
Kde je ta bytost, kterou po nocích tajně uctívá
Kde je ten, koho měla ráda?
Slabý neustojí, když silný na kolena padá
Slušnost, ctnost, každé slovo pouhopouhý klam
Však zvednout se a jít dál, tak zní má rada
Když motýli v břiše se rojí
Chytit se nedají
A zmatky dělají
Dál křídly třepetají
Chybí, tak chybí jí, chybí
Vůně jeho krásných slov
Kterou nechala se omámit
Když do pasti ji chytil
Nedýchá, nevnímá
Bláhově naříká
Doufá, že brzy znovu ho spatří
Zatímco doma v peřinách
Skrývá se před slunečními paprsky
V dáli blesky a hromy zuří
A srdce rozdělují na kousky
Hlava, která nechápe
Se jen vesele točí
Srdce, které ovládá ji
Však neúprosně křičí
Jeho jméno do paměti vyryté
Jeho slova v srdci nevítanými hosty
Jeho pohled, který bere dech, všudypřítomný
Co má se stát, to stane se
Jak však životem proplouvat
V neutěšené touze řvoucí po naplnění
A přesto býti s ním možné není
Každá minuta jako hodina zdá se býti
Konečně dojde jí, jak smutné je bez něj žíti
A tak dál svou touhu utápí
Ve sklence od whiskey
Šero už na město si sedá
Každou noc další můra přilétá
To převlečený ďábel útočiště hledá
Z krásky noční živočich se stává
Přemýšlí, proč ho má tak ráda
Avšak nechce doma se hádat
A tak dál sedí a čeká na zázrak
Půlnoc odbíjí zas a znova
V mysli utkvěla jí jeho slova
Letní vánek zajisté napoví
Že byli jsme a budem dočista bláhoví
Že život jen jeden má už dávno ví
Vděčná je za lásku, která ho provází
Avšak lidé jistoty příliš si neváží
Tvé chování často vede mě k pláči a k breku
Někdy až říkávám si, zda raději neměla zůstat jsem na útěku
Že každý už dávno ví, jak první dohoda zní
Vážit slova měl by více člověk cholerický.
Nejistě vyčkává před tou branou
Když klíč v ruce svírá, slzy planou
K pevnosti zámek odemyká
K srdci však cesta jest klikatá
Přemýšlí, zdali dáti má šanci
Nenapravitelnému kanci
Zvítězí rozum anebo cit?
Přemýšlí, jestli to lze napravit
Dokáže dostát všem svým slibům?
Nechce udělat žádnou chybu
A tak život nechává dál volně plynout
