Když rozervanost z vnitra sálá

A už věděla, že má se tak stát

Že nechá hlavu si opět zamotat

Protože z lásky a vášně

nedá se snadno vymotat

Poletavá dívka s hlavou v oblacích

Ve svých myšlenkách denně se utápí

A sní

Zachránit svět snad chtěla by

Avšak samotnou tíží ji trápení

Z jeho spárů lehce vymotat

Nedá se

Kolik je třeba přihodit

Kam až je povoleno jít

V naději a nekončící touze

Přemýšlí marně a taky dlouze

A tak dál životem proplouvá

Sny, které zdály se na dosah

Teď odlétly

Má-li být ještě někdy šťastná

Musí ublížit a jít dál

Kolik zlomených srdcí je třeba

na cestě životem?

Rytmické tóny její oblíbené písně

Srdce slyší a naříká

Jak bláhové pomyšlení na něj

Její přání jsou veliká

V další fázi nekonečného čekání

se bláhová utápí

a sní

Čeká a vzdychá a její přání

Jsou stále větší

Dál bez přiznání

V myšlenkách topí se

Sténá a sama je

Koho chtěla, toho má

Lásku vyjímaje

Nebo se jí to všechno snad jen zdá?

Tolik dní bez lásky

Dny bez pochopení

Sama je a sama přece není

Když sny a touhy

Pomalu rozplývají se a vadnou

Když změní se v sen pouhopouhý

Její smysly chřadnou

Strádá a postrádá

Smysl života

Nezávislost měla vždy ráda

Teď trápí ji svoboda

Však bezúprosně mlčí

Nikdo ji nevyslyší

Když o samotě brečí

Přesto však ráda se má

Miluje život a dál

Hledá jeho smysl

Na dně sklenice od vína

Když za okny stmívá se

A vítr stromy cloumá

Pak konečně dozví se

Že zvítězila touha

Říká se, že ďábel na každém rohu číhá

Však kdo pozná ďábla od anděla

Když venku vesele si lítá?

Vesele, se smutkem v očích však

To asi klame ji zrak

Když ruku mu podává

S nadějí ve tváři

Pak rozsvítí se světla a vítr utichá

Vše zdá se, že je, jak býti má

Přesto kdosi trpí

Když pohádky mu namlouvá

Zdá se, že vesele nemůže žíti

Ani s jedním býti

Srdce na tisíc kousků zlomená

Pak stejně odjíždí

Na ramenou něco ji tíží

To ta bolest palčivá

Od někoho, kdo v srdci ji ukrývá

Srdce touží a hlava v oblacích

Kde je ta láska, kterou hledá

Kde je ta bytost, kterou po nocích tajně uctívá

Kde je ten, koho měla ráda?

Slabý neustojí, když silný na kolena padá

Slušnost, ctnost, každé slovo pouhopouhý klam

Však zvednout se a jít dál, tak zní má rada

Když motýli v břiše se rojí

Chytit se nedají

A zmatky dělají

Dál křídly třepetají

Chybí, tak chybí jí, chybí

Vůně jeho krásných slov

Kterou nechala se omámit

Když do pasti ji chytil

Nedýchá, nevnímá

Bláhově naříká

Doufá, že brzy znovu ho spatří

Zatímco doma v peřinách

Skrývá se před slunečními paprsky

V dáli blesky a hromy zuří

A srdce rozdělují na kousky

Hlava, která nechápe

Se jen vesele točí

Srdce, které ovládá ji

Však neúprosně křičí

Jeho jméno do paměti vyryté

Jeho slova v srdci nevítanými hosty

Jeho pohled, který bere dech, všudypřítomný

Co má se stát, to stane se

Jak však životem proplouvat

V neutěšené touze řvoucí po naplnění

A přesto býti s ním možné není

Každá minuta jako hodina zdá se býti

Konečně dojde jí, jak smutné je bez něj žíti

A tak dál svou touhu utápí

Ve sklence od whiskey

Šero už na město si sedá

Každou noc další můra přilétá

To převlečený ďábel útočiště hledá

Z krásky noční živočich se stává

Přemýšlí, proč ho má tak ráda

Avšak nechce doma se hádat

A tak dál sedí a čeká na zázrak

Půlnoc odbíjí zas a znova

V mysli utkvěla jí jeho slova

Letní vánek zajisté napoví

Že byli jsme a budem dočista bláhoví

Že život jen jeden má už dávno ví

Vděčná je za lásku, která ho provází

Avšak lidé jistoty příliš si neváží

Tvé chování často vede mě k pláči a k breku

Někdy až říkávám si, zda raději neměla zůstat jsem na útěku

Že každý už dávno ví, jak první dohoda zní

Vážit slova měl by více člověk cholerický.

Nejistě vyčkává před tou branou

Když klíč v ruce svírá, slzy planou

K pevnosti zámek odemyká

K srdci však cesta jest klikatá

Přemýšlí, zdali dáti má šanci

Nenapravitelnému kanci

Zvítězí rozum anebo cit?

Přemýšlí, jestli to lze napravit

Dokáže dostát všem svým slibům?

Nechce udělat žádnou chybu

A tak život nechává dál volně plynout