Vždycky jsme jenom dlouze bezduše tápali a pořádně nevěděli,

že naším věčným snem není jen navěky přežívat, ale na chvíli doopravdy žít.

Když do hlavy stoupá nám stesk a opuštění,

my živi jsme a přece dávno nežijem´,

to jenom ztraceni upadáme v zapomnění