Když do hlavy stoupá nám stesk a opuštění,
my živi jsme a přece dávno nežijem´,
to jenom ztraceni upadáme v zapomnění
když živi jsme, tak proč už dávno nežijem´?
Když smutno nám je, být chtěli bychom zachráněni,
není však komu svěřit se s naším trápením
Namísto kýžené záchrany přichází jen další utrpení
Komu jen svěříme se se svým trápením?
