Každý den bez tebe tolik mě ničí

Duši ukradl jsi mi a já teď nejsem už ničím

Bývala jsem panenka tvá, vždy usměvavá, veselá

Nevím však,

Jako když období sucha nastane

a rostliny nemají co pít

Jako když v zimě ani vločka z nebe nespadne

a přitom už dávno má být sníh

Jako když ryba bez vody bezradně

na souši snaží se žít

Ach lásko, tak strašně moc,

tak zoufale mi chybíš

Je vážně tak těžké pochopit

Že navždy s tebou chtěla jsem být?

Po boku svém stále, vždy a všude tě mít

V dobrém i ve zlém jen s tebou navěky žít.

Nechci už nikdy víc sama tu být.

Tebe bych po boku vždy chtěla mít.

Proto neodcházej, lásko, zůstaň tu se mnou.

Bez tebe stane se

Za to, že opustil jsi mne, a ani neřekl sbohem,

Za to nenávidím tě čím dál více každičkým dnem.

Zřejmě netušíš, že kvůli tobě teď nemohu dál normálně žít.

Ach, lásko, tolik tě

Jako měsíc v tom nejzářivějším světle životem vedl jsi mne,

vždy s láskou následovala jsem tu největší záři,

která nejžhavější touhou ozářila srdce mé,

a to již podruhé