Každý den bez tebe tolik mě ničí
Duši ukradl jsi mi a já teď nejsem už ničím
Bývala jsem panenka tvá, vždy usměvavá, veselá
Nevím však,
Jako když období sucha nastane
a rostliny nemají co pít
Jako když v zimě ani vločka z nebe nespadne
a přitom už dávno má být sníh
Jako když ryba bez vody bezradně
na souši snaží se žít
Ach lásko, tak strašně moc,
tak zoufale mi chybíš
Je vážně tak těžké pochopit
Že navždy s tebou chtěla jsem být?
Po boku svém stále, vždy a všude tě mít
V dobrém i ve zlém jen s tebou navěky žít.
Nechci už nikdy víc sama tu být.
Tebe bych po boku vždy chtěla mít.
Proto neodcházej, lásko, zůstaň tu se mnou.
Bez tebe stane se
Za to, že opustil jsi mne, a ani neřekl sbohem,
Za to nenávidím tě čím dál více každičkým dnem.
Zřejmě netušíš, že kvůli tobě teď nemohu dál normálně žít.
Ach, lásko, tolik tě
Jako měsíc v tom nejzářivějším světle životem vedl jsi mne,
vždy s láskou následovala jsem tu největší záři,
která nejžhavější touhou ozářila srdce mé,
a to již podruhé