A už věděla, že má se tak stát
Že nechá hlavu si opět zamotat
Vždycky jsme jenom dlouze bezduše tápali a pořádně nevěděli,
že naším věčným snem není jen navěky přežívat, ale na chvíli doopravdy žít.
Když do hlavy stoupá nám stesk a opuštění,
my živi jsme a přece dávno nežijem´,
to jenom ztraceni upadáme v zapomnění