Belhat se a hučet

touhou skučet

Noční touhou spalucíjí

unášet se nechat.

S vášní tělem

Když touhu tu žhavou máš,

co naplní tě, ty hned za ní

Na louce v smutku seděla

V černou tu tajemnou noc

Sama do dálky hleděla

S nekončící nadějí vyhlížela

Chodíval za tmy

tam okolo rybníka

Překrásnou krajinou

hudba se nese,

on čeká tam v lese

Navždy s tebou už chci být

Nikdy tě neopustit

Společně žít

Sny plnit

Je vážně tak těžké pochopit

Že navždy s tebou chtěla jsem být?

Po boku svém stále, vždy a všude tě mít

V dobrém i ve zlém jen s tebou navěky žít.

Nechci už nikdy víc sama tu být.

Tebe bych po boku vždy chtěla mít.

Proto neodcházej, lásko, zůstaň tu se mnou.

Bez tebe stane se

Za to, že opustil jsi mne, a ani neřekl sbohem,

Za to nenávidím tě čím dál více každičkým dnem.

Zřejmě netušíš, že kvůli tobě teď nemohu dál normálně žít.

Ach, lásko, tolik tě

Jako měsíc v tom nejzářivějším světle životem vedl jsi mne,

vždy s láskou následovala jsem tu největší záři,

která nejžhavější touhou ozářila srdce mé,

a to již podruhé

Vždycky jsme jenom dlouze bezduše tápali a pořádně nevěděli,

že naším věčným snem není jen navěky přežívat, ale na chvíli doopravdy žít.

Když do hlavy stoupá nám stesk a opuštění,

my živi jsme a přece dávno nežijem´,

to jenom ztraceni upadáme v zapomnění